čtvrtek 29. ledna 2015

V a n i l í n e k

...hlídá boty, monitoruje naše příchody a odchody, povzbudivě se usmívá a mrká, když jdu kolem. Jak jsme mohli vůbec bez něj tak dlouho žít?:) od Anny Vančurové. Díky neutuchající! (A chodba je normálně tmavá, ale když se otevřou křídla a svítí sluníčko a rozsvítí se i lustr, tak se to vyfotit povede. A taky jsme měli u světla do koupelny tak černou šmouhu, že jsem se rozhodla namalovat rámeček. Protože na celý vymalování nemáme energii ani nic.)











A když se podívám do zrcadla, reakci hned vidím. Výkřik od E. Muncha. Tedy vlastně od našeho rybáře.

7 komentářů:

  1. Bavěj mě vaše interiéry, Zuzko. Třeba ty dveře jsou skvělé. A všechny ty poklady a pokládky a krámy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko nápodobně:)myslím že nás pekli z podobné mouky že jo:)

      Vymazat
  2. Já si vedle zrcadla pověsila princeznu od neteře. Ale většinou to (se) spíš vidím na ten Výkřik... :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)princezna určitě povzbudí a navodí tu akorát čančací náladu:)

      Vymazat
  3. Vida, vida, botičky pro předsi panenku se našly :o)

    OdpovědětVymazat
  4. Och, ty přesmyčky, omlouvám se.

    OdpovědětVymazat

těší mě!